Naše Bobina

Bobina je poštolka obecná. Je to naše kamarádka. Teda aspoň doufám. A chcete vědět, jak jsme ji poznali? OK. Já vám to řeknu…….. Bylo krásné pondělní ráno. No, krásné zrovna nebylo, v tu dobu pršelo. Ale to odbočuju od tématu. Přišla jsem do školy a přivítala se s kamarádkami. Hlavně s Beou a Luckou. Do třídy přišlo jen 9 žáků, takže byl celkem klid. První hodina byla na pohodu, byla JČ. Ale druhá byla jiná, ne v tom že byla matika J, ale v něčem jiném……… byla v něčem zvláštní……. Tak jsem se zamyslela,………. v tom mi paní učitelka řekla, že nedávám pozor. Ale tu však malé překvapení. Něco létalo k oknu a zpět. A zase. Už mi to nedalo, a podívala jsem se. Tak jsem ji spatřila! Tak jsem to hned šla nahlásit paní učitelce. Ale ta říkala že to je jen holubice a že mám dávat pozor v hodině a nekoukat se z okna. Ale já když něco vidím, tak to musím ověřit. No a nikde jsem ji už neviděla. Ale věděla jsem, že se vrátí. A taky že jsem měla pravdu. Vracela se pořád a pořád. Tak když byla na střeše, tak jsem to řekla paní učitelce, aby se podívala. Tak se podívala, a nemohla ji poznat. Tak jsme googlili a googlili, až jsme vygooglili, že je to poštolka obecná. Tak jsem se podívala k budce, proč tam neustále létá. A vedle budky ležely jakési chuchvalce něčeho hnusného. Podívala jsem se o kousek dál……………………………… a v budce leželo 6 vajíček.! Vajíčka se taky s obrázkem shodovala! A Lucka přišla na to, že bychom jí měli dát jméno. Adam Ráček přišel na jméno Bobina. No a tak jsme na ni přišli. Líbil se vám příběh? Doufám, že ano. A ještě vám ukážu, jak taková poštolka vypadá.

Klára Zbranková, 5.třída